Berlička
Každý máme nějakou tu berličku. Já sám upřímně přiznávám, že pro mě dlouhou dobu byl Bůh berličkou a v jistém smyslu je i dnes, možná dřív než předtím, a přesto – něco se změnilo. Než jsem poprvé zažil zjevení toho, čím je Ježíš, hledal jsem svou identitu a nějaké vysvětlení, proč se vlastně mám snažit zařídit si život co nejlíp,možná proto, abych se nemusel stydět, až jednou vydechnu naposledy, tak to bere hodně z nás. Co naplat, i když na to člověk vlastně ani moc nemyslí, pro mladé je to daleko, ale jednou to přijde, tak to chodí, není vyjímky, jednou to doklepem. Jsou lidi, kteří to fakt moc neřeší, třeba moje babička, je se smrtí smířená, co jí znám, byla vždycky obětavá, pracovitá, život se jí podle normálních měřítek prostě podařil, ne všechno, ale prošla, dokázala žít podle nejlepšího svědomí.
To já o sobě tvrdit nebudu, dost se znám, a ve svých očích se nevidím moc ok. No a právě proto jsem hledal něco lepšího v sobě, v mém životě byli lidi, co mi měli ukázat směr, jak se změnit, jak obstát sám před sebou a samozřejmě před Bohem, nějak mi nikdy moc nehrálo, že On by nebyl, je to divný, ne ?, umřít a pak nic….
S odstupem můžu říct, že vždycky, když jsem myslel, že směřuju dobrým směrem, ať už jsem dělal jógu, četl esoterické knížky o tom, jak je člověk v jednotě se vším včetně Boha, jenom na to zapoměl :)… atd., byla to pořádná berlička v jinak obyčejném, nenaplněném životě.
Ale o křesťanech jsem si tehdy myslel, že to jsou oni, kdo nedovedou pořádně žít, že jediné, co mají je jedná velká kniha s nudným obsahem, a tisíci postavami, co se musejí plazit po zemi, aby nenaštvali svého Boha. Můj bůh byl jiný, dovolil mi cokoliv, měnil se podle toho, čím jsem zrovna žil, byl Láska a nikdy se nemračil. Byl docela daleko, párkrát jsem měl něco jako mystické zážitky jeho přítomnosti, ale většinou jsem vnímal jen svou touhu po tom poznat něco, co mě přesahuje a z toho, co poznám potom vyždímat co nejvíc pro sebe. Ať už to bude moudrost, kterou někoho oslním, nebo duchovní schopnosti, chtěl jsem i léčit. Normální život mi nikdy moc nefungoval, a já hledal duchovními prostředky něco, co by mě nakoplo a já byl šťastnej jako Budha ze sošky.
Pak přišel do mého života Ježíš. Najednou nebylo kam spěchat, přestal jsem řešit, co bude s mým životem dál, nehledal už jsem další berličku, byl jsem jen plný jeho milosti a díval se na něj, plakal jsem nad tím, jak mě má rád a všechno co jsem dřív považoval za mystické zážitky a velké duchovní pravdy bylo najednou strašně umělé, skoro bych řekl až komické.
Berlička je jen kus neživé hmoty, která nám lidem slouží k tomu, abychom mohli lépe chodit, sama o sobě nemá hodnotu, a když nepomáhá jak bychom si přáli, naštvem se a vyhodíme jí, radši budeme chodit bez ní, tahle každý vidí, že jsme mrzáci, sice pomáhala, ale čekal jsem, že to bude rychlejší.
Dřív to nebyl problém, skončil jsem po pěti letech s jógou, ani to moc nebolelo. Jdeme dál do něčeho nového.
Ale teď s Ježíšem to skončit nejde, ne nesmějte se, ne kvůli tomu, že je to hřích, ale kvůli tomu, že Ježíš jetak skutečný, tak živý. Neumím chodit v životě, čekal jsem že to bude rychlovka, ale není, jsem looser, fakt jo, normálně bych tu berličku už zase odhodil a šel do něčeho lepšího, jenže … jeho přítomnost je naplňující sama o sobě, je se mnou, neumím to pořádně vysvětlit a sám tomu dost nerozumím, ale naplňuje mě to, On je se mnou, a to je fakt dost, dívám se na něj, děkuju mu za maličkosti, děkuju mi když se daří, i když se nedaří, je pro mě berličkou, ale trochu jinak, netoužím po tom jít rychleji, ale patřím mu, miluju Ho, prostě proto, že když jsem ho poznal, bylo mi jasné, že tohle je skutečnější než cokoliv, co se podaří ve skutečném životě a cokoliv, co se dá zažít v esoterice a okultismu, nejde tomu odolat, něco se změnilo, kulhám pořád dál, ale nejsem sám.
Komentáře
Přehled komentářů
Martine, jsem tu dnes poprvé, doklikala jsem se tu když jsem v googlu hledala knížku Chraň své srdce. Právě prožívám, co píšeš o blízkém vztahu s Bohem - otevírá se mi srdce pro Boha. Už patnáct let věřím v Boha, ale za tu dobu se z osobní a živé víry stal formalismus, až nedůvěra, protože jsem víru v něj "nekrmila" živým vztahem s Ním.
Takže tobě i sobě přeju, abychom už od Něj neodešli, byla by to obrovská škoda. Ahoj.
Re: Drž se!
(Martin, 10. 2. 2012 23:45)
Jsem moc rád, žes našla osobní vztah s Ježíšem, bez toho se to opravdu časem stane formalitou. Jdi hlouběji, neboj se vzdát se vlastních představ o životě, to, co pro tebe má připravené On, je vždy lepší.
Držím taktéž palce !
Drž se!
(Lenka Zac., 8. 2. 2012 23:08)