Rád bych porozuměl tomu, proč je magie, a tajemno tak přitažlivé, že mu věnují lidé celý život, někdy doslova. Když tedy procházím stránky a blogy, kde nacházím mnohdy opravdu upřímné výpovědi, nacházím tam slova svoboda, nespoutanost, individualita, hledání. Motivů je víc, ale to, co je pro většinu lidí zásadní je pocit, že můžou dělat něco osobního, individuálního a co jim vyplňuje prázdnotu, kterou uvnitř cítí. Duchovních bytostí je nespočetně, stejně jako rituálů, pohanských kultur a mýtických náboženství. A navíc při hledání si každý šlape svou cestičku a je to opravdu dobrodružné, někdy „zlodružné“, což magici nijak nezastírají. Ale ten pocit svobody, kdy nemusím stát v poslušném stádu ovcí mi za to všechno stojí...
Píšu o tom proto, že své zkušenosti vím, že svobodu mi dává právě to, co oni si myslí, že jim ji bere, a to je křesťanství, tedy ne křesťanství, ale Ježíš Kristus.
To, co navenek způsobuje uniformitu, nebo spíše jednotu mezi znovuzrozenými křesťany, je Boží Duch, a ne vnější dodržování nějakého systému pravidel.
Svobodu po obrácení člověk zažívá bezprostředně, popisuje se to jako spása, máte najednou jistotu v srdci, že to, za čím jste se honili celý život už není někde v budoucnosti, ale máte to a máte to definitivně. Je to ten pokoj, o kterém Ježíš mluvil, ta živá voda. Ježíš je tím, kdo nám mimo jiné postavil předešlou éru zákonictví naruby, když nám řekl, že to, co je důležité, je Boží milost, že nám přišel dát pokoj do našich srdcí, že je tu pro nás teď, když si to vůbec nezasloužíme.
A když se ho někdo ptal jaké je nejdůležitější přikázání, řekl, že Miluj Boha celým srdcem a svou myslí a Miluj bližního svého jako sám sebe.
Boží láska je taková, že nemůžeme udělat nic proto, aby nás miloval víc ani nemůžeme udělat nic, aby nás milovat míň. Jediné, co nás od něj odděluje je právě ta nesprávně pochopená svoboda, když je nasměrována do míst, která jsou pod vlivem Božího nepřítele.
A individualitu začnete prožívat také, ne v tom smyslu, že musíte být originální, ale protože najednou pochopíte, že vás úplně se vším, s čím jste se narodili, Bůh originálními učinil a že všechno můžete v radosti a v pomoci druhým využít, každý trochu jinak a neopakovatelně.
A možná to hlavní, kontakt s něčím, co nás uspokojuje- kontakt s duchy a božstvy- sice zanikne, ale obrácený člověk je za to neskonale vděčný, protože nový kontakt s Ježíšem je něco tak intenzivního, jako to nejdůvěrnější přátelství, kdy víte, že tomu druhému o vás skutečně jde a kdy ho milujete.
P.S. Cítili jste někdy lásku k nějakému božstvu, nebo duchovní bytosti takovou, že se vám chtělo brečet a smát se zároveň a věděli jste, že ho milujete a on vás ? A pokud ano, byl to trvalý pocit ?
Souhlas
(B..., 20. 3. 2010 17:54)