Bojíte se, že když se stanete křesťanem (tedy následovníkem Krista, jeho učedníkem), ztratíte svou osobnost ?
Snad je to tím, že v Čechách tolik křesťanů není, že si většina lidí křesťanství spojí s jeptiškami, či mnichy, kteří jsou oblečeni v řádové roucho, bydlí v cele, která je vybavena pouze postelí a malou skříňkou, na kterou se pokládá ošuntělá Bible.
Křesťané moc nemluví, a když, tak se celkem logicky jen modlí, nebo poučují ostatní, že jediné, co má smysl, je číst jednu opravdu obsáhlou a dost nesrozumitelnou knihu, mluvit a chovat se slušně a pomáhat slabším a lidem v nouzi. To je v zásadě celkem šlechetné, ale jinak nuda a šeď.
Křesťan totiž nemůže moc žít, je myšlenkami v obláčcích, protože musí sekat dobrotu, aby se náhodou nestal příliš světským a nepřišel o nebe. To by byla dost velká ztráta, vzhledem k tomu, že si pořádně neužil života tady na Zemi.
Myslíte si něco podobného?
Tak je na čase se s touto představou konečně rozloučit !!!
Křesťanství je jedním velkým dobrodružstvím a milostným příběhem, vztahem vášnivého Boha, který vás miluje a vždycky bude milovat takové, jací jste.
Máte pocit, že by jste se měli nějak měnit, aby jste byli lepší? Dejme tomu, že ne, protože víte, že Ježíš miloval hříšníky. Ale může to být léčka ne ?
Nejdřív vám řekne, že vás miluje, aby jste mu uvěřili a pak, když se stanete křesťanem, začnou vám povinnosti, postupně začnete ztrácet svou osobnost, aby jste byli pohlceni Ježíšem a už nikdy neměli svou svobodu.
Ale víte, co se s vámi stane, když uvěříte? Ne?
Budete dál tím, kým jste byli předtím, introvert zůstane introvertem, extrovert zůstane extrovertem, sportovec sportovcem, vědec vědcem.
Dál budete mít rádi věci, které jste měli rádi předtím.
Jedna věc se ale změní. Budete ve svých zálibách svobodní, přestanete z nich mít modlu.
A o to víc se z nich budete radovat, protože zmizí závislost na nich.
Přestane vás štvát, jací jste, protože to, co do vás Bůh vložil je dobré. Bůh sám si to začne používat, ale teprve, až mu to dovolíte, protože nikdy nezneužije vaší svobody a nebude vás nutit mu cokoliv dát bez vašeho souhlasu. Ten může přijít až po nějakém čase.
Čase, který je nutný k tomu, aby jste Boha poznali, poznali ho ze své vlastní zkušenosti a odbourali předsudky, které jste o Bohu a o křesťanství měli.
Ale stojí to za to, je to to nejnádhernější, co můžete zažít tady na Zemi. Pozor ! Neřekl jsem v nebi !
Bůh nás každého stvořil pomilováníhodného. Není nic, co by jsme měli někomu závidět. Není žádný ideální křesťan,který by se měl napodobovat, není žádná uniformita.
Ne, v křesťanství ne.
Je tu pouze jeden Bůh, kterého milujeme a který pro nás znamená tolik.
Je tu pouze jeden Syn Boží, který tu žil mezi námi a byl nám přítelem a který za nás všechny nakonec zaplatil tu nejvyšší cenu, protože nás každého miloval úplně stejně, bez toho, aniž bychom si to jakkoliv zasloužili, dokonce ještě předtím, než se naše generace vůbec narodila.
Je tu pouze jeden Duch, který nás všechny spojuje, a můžeme být úplně rozdílní, přesto je mezi námi díky Duchu jednota a láska.
Pozor!
Naše duše nám také zůstává, i s charakterovými vadami, které nás můžou dost štvát. A nejenom nás, ale i lidi kolem nás. Proto křesťan není vždycky“ svatoušek“. Ale Duch nám jemně ukazuje, jak se chováme, a v nás roste lítost a touha, aby nás Ježíš proměňoval do své podoby. Ale nikdy nebudeme jako On, nikdy nebudeme jako Bůh.
A to je vlastně celá ta nádherná záhada křesťanství. A také velká milost. Jen díky tomu můžeme milovat, protože jsme tak nedokonalí a tak slabí.
